Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ je profesionální umělecké těleso zřizované Ministerstvem obrany ČR se sídlem v Brně. Tvoří jej Orchestr lidových nástrojů, taneční skupina a dívčí sbor. Prostřednictvím hudby, zpěvu a tance představuje divákům umělecky stylizovaný folklor nejen domácích regionů Čech, Moravy a Slezska, ale také příbuzných regionů středoevropských a východoevropských (např. Slovensko, Maďarsko, Ukrajinu či Rumunsko). Dramaturgie a tvorba VUS ONDRÁŠ čerpá z lidových tradic, o čemž svědčí už samotný název souboru na počest slavného slezského zbojníka Ondráše.
Počátky činnosti souboru sahají až do roku 1954, kdy byl u PS 43 Olomouc založen taneční kroužek – Súbor ľudových piesní a tancov Jánošík. V roce 1957 se soubor přesunul do Brna, kde sídlí dodnes. Od té doby se rozvinul do dnešní podoby téměř stočlenného kolektivu, který tvoří profesionální základna doplněná početnou složkou externích členů.
Pozoruhodný je i programový záběr, který nabízí široké spektrum pořadů od menších, čistě doprovodných akcí reprezentativního charakteru, přes výchovná taneční představení pro školy, až po rozsáhlejší formy tanečně-divadelních programů. Kromě práce s lidovým materiálem se Ondráš věnuje i přesahům do jiných hudebně-tanečních žánrů a tvoří autorské pořady. Během svého působení vystoupil VUS ONDRÁŠ v mnoha zemích světa (např. Japonsko, USA, Velká Británie, Rusko, Izrael, Pobaltí nebo Belgie).
Založení souboru se datuje k 15. prosinci 1954, kdy byl u PS 43 Olomouc založen taneční kroužek – Súbor ľudových piesní a tancov Jánošík. Inspirací bylo vystoupení nových slovenských branců v rámci kulturního programu, kde představili tradiční taneční a hudební kulturu svých regionů. Fungovala mužská taneční, ale i hudební skupina.
V červnu roku 1955 byl odvysílán přímý přenos ČST s číslem Zbojnický tanec, který předvedli ve Strážnici. V témže roce rozšířili repertoár z pouze mužských tanců o tance párové. V roce 1956 vznikl první film o souboru S puškou a valaškou. V roce 1957 se soubor přesouvá do Brna, kde sídlí doposud. V roce 1959 se soubor připojil k vojenskému divadelnímu souboru Mládí a nazkoušeli hru Jánošík od J. Mahena, s kterou vyhráli 1. místo na Jiráskově Hronově.
Léta 1972–76 jsou obdobím stagnace souboru. V roce 1976 je činnost oživena a soubor opět vychází na výsluní. Od roku 1977 vyhrává 12× za sebou Armádní soutěž umělecké tvořivosti. V programu Svatba na pomezí v roce 1988 se poprvé objevily jiné než slovenské regiony.
V souvislosti s rozdělením Československa jsou vojáci základní služby slovenské národnosti před Vánocemi roku 1992 odesláni dokončit službu na Slovensko. Představení Naše korene v dubnu 1993 je posledním vystoupením VSPT Jánošík. A protože Jánošík je slovenský zbojník, musí soubor hledat nové jméno, které najde v slezském zbojníkovi Ondráši. 1. června 1993 vznikl Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ, jako poloprofesionální rozpočtová organizace pod Armádou ČR.
Mění se dramaturgie – namísto dosavadního slovenského folkloru se začíná zpracovávat hlavně folklor moravský a český. V roce 1999 vzniká první lidové taneční divadlo – Příběhy tancem vyzpívané. Ve stejném roce soubor posílil o další uměleckou složku – dívčí sbor a 2002 se jedna cimbálová muzika rozrůstá v Orchestr lidových nástrojů. Také se Ondráš konečně dostává do světa – Belgie, Chorvatsko, Francie, Nizozemsko, Rakousko, Velká Británie, Izrael, USA, Japonsko a podílí se na významných akcích, jako MAFF Rožnovská Valaška či F SCÉNA.
Od počátku činnosti souboru byli vojáci základní vojenské služby nedílnou a nepostradatelnou složkou členské základny. Zrušením povinné základní vojenské služby v ČR v roce 2004 přichází soubor po 50 letech o zásadní zdroj svých členů.
V červnu 2008 se na veřejnost dostala informace o rozhodnutí tehdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové o chystaném zrušení VUS Ondráš. Bezprostředně po té vznikla petice občanů „Zachraňte Ondráš“, která se s dvaceti tisíci podpisy dostala až do Parlamentu ČR. Po pádu vlády na jaře 2009 byl novým ministrem obrany jmenován Martin Barták, který rozhodl o pokračování existence VUS ONDRÁŠ. Mezi tím se již Ondráš s armádou symbolicky rozloučil představením Ondráš naposled.
Jen co byla existence souboru zachráněna, hned zase Ondráš v plné síle začal připravovat nové představení Dvanáctero k 55. výročí, které uvedl v roce 2010. Za zmínku stojí také česko-španělský projekt Retazos – hudba bez hranic ve spolupráci se španělským Symfonickým orchestrem Chamartín a pěveckým sborem Talía uskutečněný v Brně, Praze a španělském Leónu a Madridu. Proběhly také hudební koncerty Juráškovy noty s hosty jako Luboš Holý, Vlasta Grycová či Miroslav Dudík nebo o rok později Zbojnické chodníčky s Nebeskou muzikou z Terchovej. V roce 2013 se uskutečnil koncert Další, prosím… výjimečný tím, že se rozloučil dlouholetý vedoucí a primáš orchestru lidových nástrojů Lubomír Graffe a divákům se představil Jaromír Kučera jako jeho nástupce. V tomto období také vznikl nový pořad profesionální části Museum 3000. Kromě Španělska jsme navštívili třeba také USA, Slovinsko, Finsko a další.
Rok 2014 se nesl v duchu oslav 60. výročí. Na Rožnovské valašce proběhl velký vzpomínkový pořad Na Stráni v podání současných i bývalých členů Ondráše. Výroční koncerty Ondrášovské ozvěny a Ondrášovská suita se uskutečnily v říjnu v Janáčkově a Mahenově divadle v Brně. Dozvuky 60. výročí pokračovaly ještě v roce 2015, kdy byla uvedena premiéra oblíbeného a úspěšného celosouborového lidového tanečního divadla v režii Martina Packa Příběh zbojníka. Byly uvedeny také premiéry profesionální části souboru jako Náš svět, který propojuje folklor s moderními styly a představení pro mládež s protidrogovou tematikou Přízraky ulice. Potkaly nás také zajímavé projekty, jako koncerty Mateřština s Jiřím Slavíkem, natáčení pohádek do České televize, projekt Oslava tance, kterého se účastnily profesionální folklorní soubory zemí Visegrádské čtyřky nebo společný koncert s CM Harafica. Již potřetí jsme se vypravili na měsíční turné po Japonsku nebo na mezinárodní festival The Royal Edinburgh Military Tattoo 2018, kterého jsme se zúčastnili společně s Ústřední hudbou AČR.